Válečná umění, Umění válečníka (bojovníka). Skládá se ze slov BU - válečník (samuraj), válka, boj, DŽUCU - umění, dovednost. Do této skupiny řadíme všechna japonská bojová umění, která vznikala a vyvíjela se asi v době od začátků historie (no to asi není dobrý termín, tak radši řekněme od začátku letopočtu) do druhé poloviny 19. století. Byla to umění určená k boji na život a na smrt a jejich nejčastější využítí bylo ve válkách. Samozřejmě že mezi bojová umění nepočítáme například souboje v prehistorické době, to ne. Ale bojové systémy, které byly utříděny, obsahovaly přesně dané techniky atd. A opět doba, kdy přestáváme počítat bojové umění k Budžucu, je různá. Vezmeme si například Sumo, to údajně vzniklo již krátce před naším letopočtem (kolem roku 23. př. n. l.) a nazývalo se Sumai (souboj). Byl to souboj beze zbraně, který využíval tělesné síly a hmotnosti. Používal se v soubojích jedince proti jedinci, ale mohl se využít i ve válce. Bylo to tedy bojové umění, mimochodem dříve nevypadalo jako dnes, bylo totiž určeno k zabíjení. Ale již v období Heian (794-1191) bylo Sumo označeno za jakýsi sport a souboje sumo se konaly při různých oslavách (při slavnosti k zajištění úrody fungovali již dříve) nebo ukázkách vojenské síly. Sumo bylo samozřejmě modifikováno, aby při něm nedocházelo ke zraněním. A slavnostní souboje Sumo jsou pořádány stále. Je to pro každého Japonce významná věc jít se podívat na tento zápas. A bojovníci Sumo (alespoň ti zdatnější) jsou velmi vážení.