Náboženství

Bodhidharma

Druhé nejznámější náboženství, ať už v historii nebo dnes, byl Budhismus a to převážně Zen budhismus. Zen byl do Japonska přenesen z Číny asi v 6. století. A v Japonsku se brzy ujal svými myšlenkami. Nemít strach ze smrti, soustředění, techniky meditace zazen, nemyšlení a mnoho dalších. A tyto principy se hodily i do bojových umění a s většinou z nich brzy splynuly. Když se bojovník nezabýval otázkou smrti, soustředil se pouze na boj (nemyšlení) a dovedl se plně koncentrovat, měl největší šanci zvítězit.

V Číně, kde toto náboženství pravděpodobně vzniklo, se nazývá chan nebo sekta chan. A v Indickém sanskrtu je to dhyana. Zenový buddhismus údajně založil indický mnich Bodhidharma po té, co přišel do Číny. Tam dal dohromady náboženství, které vycházelo z prapůvodní čínské filozofie a indických náboženství. Tak sestavil systém, který byl velice vhodný právě pro čínské myšlení.

Chuej Neng trhající sůtry

Nebudu se zde příliš rozepisovat o historickém vývoji Zenu, neboť toto povídání by bylo velmi dlouhé a složité. Pouze se zde zmíním, že Zen dlouho nezůstal stejný, ale již brzy se začali vyskytovat Zenoví mistři, kteří začali Zen vykládat po svém. Jedním z nich byl i známý Chuej Neng nazývaný šestý patriarcha. Podle jeho učení byla také jeho žáky sepsána jediná sůtra sepsaná člověkem, neboť sůtry jsou posvátné texty napsané buddhou, Tribunová sůtra šestého patriarchy. Tak vzniklo několik směrů Zenového buddhismu. Například směr, který založil Chuej Neng, se nazývá Náhlé učení jižní školy. V Japonsku patří mezi nejznámější směr Soto. Ale snad všechny tyto směry vychází ze stejného základu, že hlavní cesta k osvícení vede přes zazen.

Dodnes jsou v Japonsku jako hlavní náboženství Zenový budhismus a Šintoismus, které se mnohdy prolínají.