Shotokan Karate Klub Praha 8

OKINAWATE - KARATEDO

Překlad je vesměs známý. Karatedo znamená Cesta prázdné ruky. KARA - prázdný, TE - ruka, DO - cesta ( ve smyslu duševním, způsob života ).

O vzniku Karate hovoří mnoho teorií a legend. Řekneme si dvě základní, které však mluví proti sobě. První říká, že Karate vzniklo z bojových umění přinesených z Číny, tato teorie je nejvíce rozšířena. Ale v Japonsku byla silně upravena podle japonského myšlení (tedy ta umění, ne teorie). Druhá teori říká, že vzniklo v Japonsku z původních bojových systémů Japonska, které prý existovaly ještě před příchodem Číňanů.

karatedo

Rozebereme si nejprve první teorii. Když půjdeme stálé dál, můžeme říci, že do Japonska se bojové umění (v této kapitole budu jako bojová umění označovat systémy s obdobnými technikami jako v karate, i když by se většinou dalo mluvit o všech) dostalo z Číny spolu s Budhismem a dalšími naukami asi v 6. století. Jenže tam se ještě dříve, již před naším letopočtem, dostalo z Indie. A my můžeme jít ještě dál. Podle historicky doložených stop můžeme najít předky bojových umění ( podle dochovaných obrazů a soch, kde jsou vyobrazeny techniky obdobné systémům jako je karate) již ve starém Římě. A možná bychom se dostali ještě dál.

Hinori Ocuka

Já se však přikláním k druhé možnosti a to, že se bojová umění vyvíjela v Asii na každém území zvlášť již v raných dobách a teprve časem se částečně promísila a upravila. Japonsko jako ostrovní země bylo dlouho odříznuto od ostatní Asie a vývoj tedy mohl pokračovat samostatně. Také víme, že již kolem začátku našeho letopočtu existovalo v Japonsku bojové umění zvané sumai (předek dnešního sumo). Proto si myslím, že i předka karate bychom našli v původním Japonsku. Nebo lépe na Okinawě, protože v této době ještě nebyla Okinawa součástí Japonska. V Japonsku se zatím vyvíjeli trochu jiné bojové systémy, jako hlavní ( v boji beze zbraně ) Džůdžucu [jujutsu] (jemné umění).

Ale ať jsou již prvopočátky jakékoliv, hovoří se o tom, že dnešní Karatedo se vyvinulo z bojového umění te nebo tode, později nazývaného Okinawate, vzniklého na Okinawě v době zákazu nošení jakýchkoliv zbraní (první polovina 17. století). Toto umění se vyvíjelo a dostalo postupně

název Totedžucu [totejutsu] (umění prázdné ruky) tyto znaky se dali číst také Karatedžucu [karatejutsu]. Tento název byl změněn na Karatedžucu, což má stejný význam, ale byl tím změně znak to, který má čínský původ na Japonské Kara. Během 19. století se Karatedžucu rozdělilo na směry nahate (šoreirju [shoreiryu]), tomarite a šurite [shurite] (šorinrju [shorinryu]). A to již bylo opravdové bojové umění. Dovedené do dokonalosti potem a krví spousty mistrů, kteří se ho učili po generace. Jako nejvyšší mistrovství se považoval úder jedním prstem (pro vaši informaci ukazováčkem) ippon nukite. Tímto úder dokázal mistr prorazit například dřevěnou desku. Nu a proto pro něho nebylo žádným problémem takto zabít.

A přeměna Karatedžucu na Karatedo? K tomu došlo v době, kdy se Okinawa stala součástí Japonska (roku 1875). V Japonsku se objevil zájem o Okinawské Karatedžucu. Gičin Funakoši [Gichin Funakoshi] byl vyslán do Japonska, aby předváděl tyto techniky. Postupně se do Japonska dostalo několik mistrů, kteří upravili styl podle japonských BUDO (válečná cesta) a etikety. Podle myšlenek Budo byly upraveny techniky tak, že již každá nevedla k zabití soupeře. A vzniklo dnešních mnoho stylů. Mezi nejznámější patří Šotokan [shotokan], jeho zakladatel je Gičin Funakoši a Godžurju [gojuryu], který založil Čodžun Mijagi [chojun miyagi], dále Wadorju [wadoryu] mistra Hironori Ocuky, Šitorju [shitoryu] Kenvu Mabuniho, Kjókušinkai [kyokushinkai] Masutacu Ojamy a další. Stylů je opravdu mnoho. A slavné osoby nemusí cvičit některý tento známý styl. Například Tsuguo Sakumoto (mimo jiné třikrát mistr světa) je mistrem školy Ryueiryu. Většinou tyto styly mají podobné postoje s různě upravenou výškou a několika detaily, i techniky krytů, kopů a úderů jsou obdobné. Ale postupně přecházejí do principů, které více využívají měkké techniky páčení, vychylování; více se využívají měkké kruhové pohyby.

K popularitě karatedžucu přispělo významnou měrou to, že roku 1904 bylo zásluhou Anko Itosua (1832-1916) zavedeno na okinawských školách jako forma tělesné výchovy.

Masutacu Ojama

Tsuguo Sakumoto